Otázky

Bře

Otázky

Nevyslovené otázky. Marně se hledají správné odpovědi, které zná pouze jediný člověk. Pohledy na věc nebo událost se někdy liší, ale pocity bývávají stejné. Znát i ty její, by bylo božské. Otázky se rodí v hlavě, přesouvají se sem a zas zpátky, nedávají spát, probouzejí nostalgické momenty. Snažím se odprostit od všeho a jen se smát, mít radost z aktuální reality. Po letech se daří mnohem lépe, ale beznadějné chvilky opět přicházejí. Slova, kterém mívám na otázku se bojím položit, možná je také už nemám komu. Ona už není ona. Lidé se mění, už je to tak.

Při přemítání jak složit myšlenky do tohoto článku, mě napadá i otázka: “Bude mi líp, když otázky budou mít své odpovědi?” Asi se tím nic nezmění, minulost nevrátím a asi ani nechci. Jsem taky jiný člověk a mám se dobře, díky vám. Býváš to i ty. Rozesměješ mě, potěšíš vlídný slovem, svou myšlenkou nebo jen si vyslechneš mé pocity a poradíš. Lidé přicházejí a zase odcházejí, nechci nic měnit. Ale nevyřešené vzpomínky mám spíše z minulosti, svůj současný život si dokáži ovládat a poučil jsem se z chyb. Jenže mě jich ještě určitě mnoho čeká. Odhodlat se zvídavě předložit mou otázku není lehké jak příteli tak ani osobě dnes už vzdálenější. Zvláště pak nejedná-li se o obligátní “Kolik je hodin?” Vím, že bych získal nový pohled na vzpomínky, které mě těší i ubíjí zároveň. Složil bych puzzle jedné z kapitol života. A taky vím, že kdyby se mi naskytla ukázková situace a možnost vyjasnit si ony otázky, zklamal bych sám sebe. Pohřbil bych jednu z posledních šancí. A tak se budu nadále ubíjet, hledat jinde a nejlépe snažit se zapomenout. Vytvořím si svou realitu minulosti a do ní se občas nostalgicky vrátím. Jen je tu ještě jeden malý medvídek, který má nelehký úkol. Nese sebou velkou vzpomínku a ta se bude vracet ať už bude kdekoli. Není lepší odeslat jej do světa? Zahodit staré a koupit nové?

Píše stále single fremy