Šel jsem vybírat svatební dar svému kamarádovi, který v poblouznění skočil do světa manželského mladý, netušíce ani jak. Bez pořádného nápadu obcházím regály obchoďáku, poohlížím se v řadě kuchyňských potřeb a říkám si, že z mého pohledu pro tento pár nebudou talíře, kterých možná budou již mít plnou skříň, správný dárek. Skončil jsem s myšlenkou: květina pro nevěstu, s níž jsem také odcházel s prázdnýma rukama zpět domů.

Tedy zastavil jsem se ještě v květinářství a to mě přivedlo na hlavní myšlenku tohoto článku. Zeptám se, jakou květinu bych měl koupit, abych měl představu a jestli vůbec je to dobrý nápad. “Ano, taky se to tak dělává,” svěřila mi slečna floristka “a může to být třeba růžička, gerbera nebo exotičnější lilie, pokud chcete jednostonkovou.” Poděkoval jsem a s vědomím, že mi zítra ráno…ano to ráno, kdy bude svatba (aneb vše na poslední chvíli)…mi opět nějaká slečna pomůže. Nedopadlo tak, nakonec díky obětavosti přátel dostal manželský páreček koupelnovou sadu. Odměnu a poděkování jsem získal já, přesto neměla by slečna získat za rady medaili za zásluhy? Hlavně mi chlapi máme problém s rozhodováním. Potěšit, překvapit, nadchnout, ale čím? Vždy přicházíme do obchodů s prázdnou v lepším případě matnou představou. Nebýt po ruce ochotná osoba, nesklidíme následně sladké ovoce v podobě třeba erotické masáže nebo orgasmického oběda. Většinou stojí za dobrým dárkem někdo jiný než dárce a ženy to vědí (tuší), přesto rády přijímají a nám se odvděčí. Zamotaný kruh bez docenění zásluh v pozadí stojících se nedaří rozmotat. Poděkujme aspoň pokaždé, když nám někdo takto pomůže. Buďmě vděční, že se nám podaří být v blízkosti ochotných duší. A (ne)mysleme na ně při odměně, které za ně dostaneme Je to přeci jen jejich zásluhou.

Tweet

Tagy: dárek, květina, myšlenka, svatba. Zveřejněno 25. Červenec 2010, 20:16
Můžeš napsat komentář nebo poslat trackback z tvého blogu.