A je to špatně? Donedávna jsem si myslel, že dělám některé věci lépe. Že jsem se změnil a už vám na mě nic nevadí. Nechtěl jsem znát odpovědi, přesto jsem se odvážil zeptat. A pravda? Pravda je někde skryta, tu neodhalí nikdo jiný, než ten, kdo ji vysloví. My můžeme jen důvěřovat a já mám komu. Štěstí. Když je někdo upřímný nemusí to tak bolet, jak se na první pohled zdá, avšak vede to k zamyšlení. A nasledně i možná ke špatným krokům. Někdy si myslíš, že nemůžeš odpovědět na vše, ale nechceš zklamat. Probíráš se historií a myšlenkami, zda jsi na něco nezapomněl a nakonec i zdánlivě umlčené věty se nebojíš vyslovit. Bojím se toho, že bych se dozvěděl názory jiných o mě, které mi raději nepřísluší vědět. Smířil jsem se se světem neznalosti a možná i přetvářky, avšak si stále stojím za názorem, že kolem mě jsou jen upřímní, ochotní a báječní lidé. Přestože jsem si je příliš nevybíral, neměnil bych. A všechno to vede k jednomu cíli, ukončit tohle zpovědnictví a netušit dál, co dělat? Jsem na scestí. Nevím, co si mám myslet.

Je tu ještě jedna otázka, na kterou jsm vzal odvahu až dnes. Tak hlavně odpověz svědomitě až se tě zeptám.

Apríl z minula: Horoskop na středu 1.4.2009

Nemusím se hrabat v kupách pohoršujících komentářů, vzkazy od vás mě těší. Reakce na různorodé příspěvky naplňují energií do budoucna. Už tuším, co se komu bude líbit, protože pár z vás znám i osobně. Blábolník je můj, můj svobodný prostor pro vyjádření myšlenek, názorů a nápadů, o kterých si myslím, že by mohli někoho zaujmout. S přibývajícími lety se blog profiloval a získal si určité postavení. Těší mě, že si jej dokáží vyhledat turisti z vyhledávačů a zanechat zde svou stopu. Někdy jim prozradím mnohem více, než by ze mě vydolovali u plzničky. Nastavuji svoje zrcadlo. Nepozastavuji se nad myšlenkou, čím by mi virtuální život mohl ublížit v tom reálném. Posoudit musí jiní, jaký jsem schovaný za klávesnicí a jaký ve skutečnosti. Bývávaly doby, kdy mě tolik nezajímal názor čtenářů jako vysoká návštěvnost a dnes bych raději diskutoval. Možná dobrý krok ke vzniku Blábolů. Nemít zpětnou vazbu a velkou inspiraci posbíranou všude kolem nevznikají skvosty schované v archivu. Díky všem, kteří mě tlačí kupředu, i když sám jsem nastartovaný na měsíce dopředu. Rozjetý vlak nezastavíš. Příští stanice štěstí. Letos se pokusím nemít vysoké cíle, ale nějaká překvapení přijdou.

Krásného Apríla a veselé Velikonoce! nejedná se o vtípek

1. Prezentuji se pouze jako fremy nebo fremycz (malým F)
2. Osobním jménem Jakub Vaněk
3. Blábolník Chomutováka má adresu www.fremy.cz

Již jsem také přemýšlel, zda neuvádět pouze civilní jméno. Myslím si však, že online realita by se měla oddělovat a dodnes netuším jestli fremy je ten stejný člověk jako Jakub.

A pro zajímavost v čase 10:15 ve videu jsem byl také pochválen za otázku. Díky Zdeňku

Výše zmíněný text byl trochu myšlen z legrace, přesto prosím o pochopení. A jak to máte vy s kuriozitami přezdívek?

Geek [gi:k] je pojem z angličtiny, v níž označuje osobu, která má hluboké technické nebo odborné znalosti, talent a obzvláštní zapálení pro svůj obor (primárně slovo znamená především šprt nebo vzorný student, ne-atlet, studijní typ).

Mezi běžnými lidmi (takzvanými BFU) je význam slova geek chapán trochu jinak. Zde označuje osobu nějakým způsobem jinou či divnou. Běžný překlad je „pako“.

Myslím, že ne

Rozhodně nepatřím mezi šprty. Léta, kdy jsem denně docházel do školy a s nadšením, jsou dávno pryč. Postupem času se obliba ke škole vytrácela a nyní se těsně odírá o dno. Hlavně se neutopit. Podobné je to s koníčky, když už mě něco baví, nerad bych to studoval naplno podrobněji a bez vlastní kontroly. Bojím se, že by ze mě nadšení opadlo úplně. Mnozí o mě ví a sám se nestydím za to, že mě baví technika (všelijaké hračky, mobily, počítače, televize a ostatní gadgety). Rád se jimi obklopuji, ale někdy zapomínám přemýšlet jestli je opravdu potřebuji. Směřuji tak svým zájmem do užšího spektra znalostí a vědomostí. Ano, nevím vůbec nic, ale to sem nepatří. A fakt, že raději místo učení dělám cokoli jiného, je klasický přístup studenta po celém světě, prý je to i nějaká nemoc. Dá se léčit? Rozhodně tedy nesplňuji první význam slova geek. Jsou tu povolanější, pokus však existuje titul něco jako amatérský geek, budu se jím hrdě honosit na hrudi.

S druhou teorií, i když nesprávnou, je to poněkud složitější. Dokážu se bavit o mnoha věcech a když už někomu připadám mimo, tak spíše kvůli mé malé výřečnosti. Směji se geekovským vtipům, oblíbil jsem si geekovské seriály, mezi známými mám některé geeky a rád využívám technologie běžným uživatelům neznámé. Mohu toto považovat za znaky počáteční fáze geekování? Spíš bych můj život otagoval jako nadšenec a bloger. Jsou to výrazy, které se u geeků často vyskytují, ale mě jich do výčtu několik chybí. Závěrem jen dodám, že mí přátelé mě za geeka také nepovažují.

Předsevzetí si již 3 roky nedávám, přesto jsem nějaké cíle měl. Leden byl až na zkouškové poměrně klidný měsíc. Možná i proto mě popadla nostalgie, zavzpomínat si na začátky blogování a vstupu do internetového světa vůbec. Zvesela jsem prohlásil: “Píši pro radost.” A je to stále pravda. Jak čas plynul začínal jsem mít mnohem větší ambice. On celkově byl rok 2009 plný bláznivých nápadů, z nichž některé přišly bláznivé pouze mě. Velmi často se nechám poblouznit chvilkovým nadšením, jenž může kolem jen proletět. Co z toho zbude, raději nemyslet. Jak se nám blížil únor bílý a první zkouškové nevypadalo příliš nadějně, přemýšlel jsem, jak z toho ven, čím se rozptýlit. Vdechl jsem život svému třetímu projektu o seriálu Lie to me. Byl to myslím dobrý tah, protože dílo má úspěch a do budoucna se mu budu snažit vnutit novou tvář. Vypnutí z denního stereotypu zajistila i pozvánka Petra Mika na akci v pobočce českého zastoupení EA Electronics spojenou s otestováním nové hry Burnout Paradise. Byla to tak má první možnost, připadat si jako bloger důležitý a skvělá odměna od Petra. Za což mu zpětně děkuji. Kromě nových zajímavých článků jsem dopsal i nějaké resty z minulosti, ale abych stále nemluvil jen o své virtuálním já.

Žijící osoba Jakub Vaněk také zažil pestrý barevný rok. S porovnáním z uplynulými roky se mnohem více začal zapojovat do parties svých přátel. Díky čemuž mohl oslovit dámské publikum, aby mu popřálo k narozeninám a nakonec roku opět společně oslavit Silvestra. Sem tam nějaký koncert (Kryštof, No Name, Toxique, Žlutý pes, Horkýže slíže, …), stand-up show Komiků nebo výstava. Když už jsem říkal, že to byl bláznivý rok, neměl bych opomenout rodinnou dovolenou. Letos se vedla ve stylu nedobrovolného cestování, ale výsledek stál za to. Chomutov – Štenberk – Ostrava – Plzeň a hurá domů. Vždycky jsem záviděl jiným dobrodružné tripy nočními městy a nemuselo to být pouze za svitu měsíce. Když se pak ohlédnu za uplynulými týdny, vzpomenu si, že jsem to zažil na vlastní kůži. Budu se po milionté opakovat, ale jen díky přátelům. Loni jsem poznal, jak skvělé je je mít. Tak jako oni dorazili na mou oslavu narozenin nebo víkendové posezení, potěšil jsem já všechny při těžších chvílích. Plácám se sice stále ve stejném rybníku, ale s čistě vyměněnou vodou. Zaslechl jsem, že budou výprodeje kapřic, možná mi taky jednu nadělí. Mnohokrát jsem měl slabé chvíle a zamyslel jsem se nad bytím. Věřím, že něco přijde.

Tak jak jsem si tvořil své nové já, začal jsem si všímat krásy světa. Sledovat zajímavé filmy – kina nebyla v roce 2009 vyjímkou (namátkou Mikulášovi patálie a Avatar) – zajímat se o pestrou muziku a bojovat za oblíbené televizní pořady. Někdy však příjdeme na to, že je lepší přestat se ohlížet do minulosti a rozběhnout se čelem do budoucna. Nežít ve stereotypu, který časem omrzí každého a všímat si postranních uliček života, které nabízí další možnosti a možná i zajímavější zábavu. Cestou narazíme i na překážky, které ovšem nikdy nejsou nepřekonatelné (tak jako já si můžu myslet o zkouškovém). Pokud mi někdo loni nějaká polínka přes cestu pohodil, zapomněl jsem. Mám ve vzpomínkách jen legendární chvíle, o kterých asi nebudu vyprávět dětem jen proto že to neumím tak dobře jako jiní. Někdo mě před lety zatáhl za ruku a postavil do situací, se kterými jsem se neuměl vyrovnat. Přesto díky jiným rozcestím jsem získal možnost poznat nové kamarády. Je tu už roky zvykem, že si “odškrtnu”, který z internetových avatarů to byl letos. V červenci jedinečný člověk náhod, překvapivých chvil a anděl v moravském těle. Její zápisky mě vždy potěší a donutí přemýšlet. S Ivou jsem se měl tu možnost potkat v Karlových Varech na filmovém festivalu. Letos znova? Po prázdninách konečně nastala chvíle zaskotačit si na skákacích botách. Dlouho chystané setkání s člověkem, který všechno toto má pod svými křídly. Sáva mi představil nový adrenalin, který zvládnete i vy. Děkuji mu nejen za to. Na kraji roku čistou náhodou a téměř jen na mrknutí oka s mrtvočichem. Přes informaci o přednášce Cisca na fakultě tweetnutou do světa, jsme se potkali na zastávce a zamířili do zasedačky.

V žádném případě ne rok jako jiný. Svět kolem mne byl plný rozchodů, tragédií a úmrtí na druhou stranu vyváženost musí být. Opravdu jsem zapomněl a myslím jen na krásné chvíle, kterých bylo hodně. Někdy to na chvíli vypadá, že se vše boří a někdo vás staví před náhlá rozhodnutí, pak jen zavřete oči a představte si nejkrásnější chvíli, na kterou si zrovna vzpomenete. Jako mávnutím proutku všechno zmizí. Ideální svět neexistuje, na obrazu reality je na nás které barvy použijeme.

Novou podobou Real Life blogu je svěží, jednoduchá šablona, která si zaslouží obdiv. Za designem stojí Tomáš Balog, mj. autor Patrikovi vizitky. Obě jeho práce se mi velmi líbí. Výsledný koncept si zachovává původní smysl a navazuje tak na historii, jejíž byl Patrik součástí. Nezbývá než popřát hodně kvalitních článků jako doposud a spokojené čtenáře, zde konkrétně i stádo nevyzrálých oveček, bez kterých by Patrik nebyl Patrikem

Tedy seznamem věcí, které budeme potřebovat:

• 1) blog běžící na wordpressu
• 2) plugin Facebook Connect (ke stažení)
• 3) účet na Facebooku

a se zbytkem si už poradíme dál. Plugin po stažení nainstalujeme a spustíme. Pro správné fungování budeme však ještě potřebovat API klíč. Před jeho získáním si otevřeme záložku Nastavení – Facebook Connect, kde najdeme odkaz na registraci vašeho blogu.

V prohlížeči otevřeme uvedenou adresu

http://www.facebook.com/developers/createapp.php?version=new

Zadáme název aplikace/blogu a odsouhlasíme podmínky užívání, poté se už na nás pousměje stránka s nastavením. Prvními údaji a pro nás velmi důležitými jsou API klíče, které musíme zpětně zadat do administrace pluginu ve wordpressu. Mezi základní informace, což je další box na stránce, patří popis, ikonka, logo a jazyk aplikace, jenž právě registrujete. Přidat můžete kromě sebe i dalšího vývojáře, pro uvedení správnosti regulí hry. Nebudeme zastírat kamarádovu spolupráci, když jej to stálo přinejmenším stejné úsilí jako vás. Ostatní políčka jsou vesměs na vás, jestli vyplníte.

Následně zkoukneme všechny další záložky nastavení, z nichž nás nejvíce bude zajimat “Profily” a přesněji box Karta Profil. Vlastní logo stránky vložíme pod záložkou Připojit a to je snad vše, co nás musí zprvu zajímat. Nyní se opět vrátíme do administrace blogu a zkontrolujeme, zda jsme správně zadali vygenerované API klíče. Připomínám, že nastavení pluginu nalezneme pod Nastavení – Facebook Connect.

Pokud jste se úspěšně dostali až sem, máte vyhráno. Nyní už jen stačí do kódu vaší šablony vložit následující řádek (přidá logovací tlačítko)

<?php do_action(‘fbc_display_login_button’); ?>

a zkontrolovat funkčnost. **Případné dotazy směřujte do komentářů.** Věřím, že vám byl návod nápomocen a sloučení fb účtu s vaším blogem bude ku prospěchu obou stran. Tímto však nekončí hrátky s facebook aplikací. Podle „wiki stránky“:http://wiki.developers.facebook.com/index.php/Main_Page se můžete pustit do větších akcí. Přeju vám hodně štěstí a budu rád, když se mi odměníte ohodnocením článku níže či jej podpoříte na některých sítích a lincích. Děkuji.