Tradice Mikuláše a pekelně strašného čerta se u nás drží roky. S rostoucím věkem podobně jako Vánoce změnily pointu, ale kouzlo se uchovává. Jako děti jsme čekali na výslužku po pracně naučené básničce, dnes si raději připijeme na zdraví. V Chomutově máme 5. prosinec léta spojený s rozsvícením stromečku a také setkání naší přátelské party. Časy na které rád vzpomínám a ještě raději se jich zúčastňuji. Rok co rok se těším na krásný ohňostroj, ale začínám se bát, že už jsem přesycen světelnou show. Málo který mě dokáže plně nadchnout. O celé mikulášské nerozhoduje, kde jste ale s kým tam jste. Nejen včera jsem se přesvědčil, že se setkávám jen s těmi nejlepšími lidmi, kteří dokážou pomoci, pobavit a všemi způsoby zvednout náladu. I díky jejich podpoře tu teď můžu psát tyto pěkná slova. Už před odchodem na chomutovské náměstí, kde to celé začalo, jsem prohlásil:

Celý článek »

Vlak přijíždí na první nástupiště. Usedám do posledního volného kupé a vyhlížím ven z okna na ubíhající krajinu podél trati. Míjím Rokycany, Beroun a Karlštejn. Z jedné strany slyším nenápadné erotické dialogy páru ve středním věku, pravděpodobně jedou za přáteli, naproti vypráví milovník pověstí a starých hradů své přítelkyni, kudy jí to dnes provede. Toulky po přírodě za sychravého počasí. Starší pár po levé straně jen tiše přikyvuje. “Lístky, prosím,” vyzvala nás paní průvodčí. K mému druhému překvapení (prvním bylo plné nádraží) nikdo nepoužil ČDNetLidl jízdenku tak jako já. A začala mi sváteční říjnová Rail Maraton Tour.

Nastěhován zpět na kolej. Říká se, že zločinec se vrací na místo činu. Malinko to tu nepoznávám, staré známé prostředí dostává nové kouzlo. Lidi – hodně dělají veselí, přátelští a PĚKNÉ lidi. Ne, že by tu loni nikdo takový nebyl, spíše já byl více uzavřený. Však mě znáte a víte jak dlouho mi trvá stmelit se s kolektivem. Dojem z prvních večerů mám pozitivní a to jsem se právě včera dozvěděl, že se příští středu nevyspím Celá Máchovka se bude bavit na seznamovací chodbapárty na mém patře, co mi pak zbývá jiného než se bavit také. Letos je to možná rok změn a to pořádných. No povíme si už v lednu při rekapitulaci. Vyměnil jsem spolubydlícího, na místo Lukáše nastoupil prvák z FST Tomáš. Fajn týpek s nímž si asi budu rozumět. Ty neustálé pozdravy “Ahoj” na potkání, které mě často iritovaly (nejsem nezdvořilý, jen mě to nebaví za den opakovat stokrát), mi nyní nevadí. Někde proběhl zkrat, blesklo mi v hlavě nebo poslouchání Best of Michaela Jacksona to nejsem já? Nepoznávám se, vy mě ano? Není problém se přesvědčit při posezení u pivka někde v Plzni. Článek měl být původně trošku o něčem jiném, ale uhnul jsem z trasy a už se řítím z kopce. I když silně nachlazen, jsem happy. Možná to tak nevypadá, ale jsem rád, že tu jsem a právě s vámi.