Tento týden se konečně zadařilo a tak ke splněným zápočtům jsem přidal dvě zkoušky. Fyzikou 2 jsem uzavřel první ročník (docela brzo) a ze srdce upustil také velký balvan zimního semestru Elektrická měření 2. Bohužel ta zima, prokletá zima zapříčinila pravděpodobné prodloužení studia o rok. Za běhu a už se čtyřmi resty. Něco mě mrzí, avšak zpět už to nevrátím. Za to se raduji s každé známky v indexu i přes nepřízeň stávajícího váženého studijního průměru (aktuálně 3,68). Pro postup do dalšího kola jej musím stáhnout pod 3,4 včetně, tak držte pěsti. Kredity nejsou problém, proto jsem se vykašlal na C předmět Základy multimediální tvorby, který by mi svým úkolem stěžoval přípravy na důležitější předměty.

Předmět	Zápočet	Zkouška (známka)
Fyzika pro FEL 2	ANO	ANO (3)
Elektrická měření 2	ANO	ANO (3)
Základy elektroniky	NE	Opakuji
Elektroenergetika 1	ANO	Zatím ne
Elektrické přístroje 1	ANO	—
Elektrotechnické materiály	ANO	Opakuji
Technologie elektroniky	ANO	Opakuji
Elektrotechnické normy a předpisy	ANO	—
Elektrické stroje	ANO	Zatím ne
Matematika 1	ANO	ANO (3)
Matematika 3	NE	NE
Matematika 4	Zatím ne	—
Pravděpodobnost a statistika	ANO	—
Astronomie pro každého	ANO	—
Teoretická elektrotechnika 1	ANO	Zatím ne
Teoretická elektrotechnika 2	Zatím ne	Zatím ne
Základy multimediální tvorby	NE	—

— značí, že zkouška z předmětu není

Ještě tedy do středy nějaké pokusy (rád bych napsal úspěšné pokusy) a hurá na pracovní prázdniny. Stihnu i nějakou tu zábavu, kterou propašuji vždy a všude Čekají mě jednodenní Vary, možná fesťáky či koncerty a akce s přáteli. Jak jsem ještě nenapsal, jsem na nich závislý. Nikdy nic nebude ideální, ale přeji si mnohem lepší příští studijní rok. Bakalářku na téma “Implementace řízení měniče kmitočtu” jsem si již vybral a snad jsem vsadil na správný Los (tenhle vtípek vám časem vysvětlím, velké L je tam úmyslně). Ve hře je však možnost, že kvůli prodlužování jsem si ji zapisoval vůbec neměl, no vyjádření se dozvíme v pondělí. Tak snad jsme si nezavařili. Držím pěsti a přeju štěstí všem, kteří ještě mají nějaké zkoušky před sebou. Ostatní, ať si užívají léta, ale ještě chvíli se s vámi nebudu rád bavit Čau

Btw, omluvte nedostupnost webu v minulých dnech. Probíhal přechod na nový hosting, ale jestli za tím číhá nějaké překvápko si nechám pro sebe.

Právě tam se totiž odehrává podstatná část filmu. Mezi mechem a pařezem žijí různí bohové všeho i “obyčejní” mužíčci. Žijí spokojeným životem bez zásahu vnějšího světa a snaží se vycházet s partou ze skládky veskrze pozitivně. Negativní role nejsou vždy úplně jasně zřetelné a každá z postav má své vryté vlastnosti. Malý Dubínek prokazuje nekonečně velkou odvahu, i proto si jej Honza Svěrák oblíbil, a nabízí dětem myšlenku hrdiny outsidera. Například Hergot svým stářím ukazuje konzervativní styl žití a nakonec i lásku k mladší generaci, takové tatínkovské cítění. Celý scénář je laděn do představ klukovského snu, o tom to také je. Avšak den po shlédnutí snímku mě zarazil fakt, že ženský element zastupuje pouze maminka Kristýna Fuitová Nováková. Škoda, že na toto neznám odpověď od režiséra a autora scénáře, možná doplním později.

Na otázku: “Jak se mi film líbil?” odpovídám, že velmi a rozhodně není pouze pro děti. Myslím, že Svěrákovci propagovali Kukyho jako promítání pro otce se syny (případně s dětmi celkově), jelikož právě oni budou mít k příběhu nejblíže. A zda oslovil i děvčata se musíte zeptat jich. V sále vedle mě seděl malý klučina, který se spolu s ostatními dětmi svezl na vlně smíchu s rodičemi na narážky k sexu a velmi prožíval dobrodružství červeného plyšáka na plátně. Na otázku Jana Svěráka k malým divákům zda-li se bály nebo jim film přišel strašidelný, nezvedlo ruce mnoho z nich. Možná ze strachu nebo už nebyli přítomni. Za sebe jsem velmi rád, že mi kino neujelo. Dorazil jsem totiž trochu později a nevyzvedl si tak zarezervovaný lístek, což mi nabídlo možnost sedět ve druhé řadě a být poblíž k dvojici Zdeňka a Jana Svěráků při debatě o níž jsem předem netušil.

Dozvěděl jsem se tak zajímavosti z natáčení, které přinášelo mnoho problémů i radostí. Vyzdvihla se práce trikařů. Dokázali totiž z mála vytvořit efektní dílo, píši nejen o scéně s hořícím polem, kdy zemědělci prodali filmařům 2 hektary (zbytek vyorali). Vhozená sirka z rukou Honzy nesplnila očekávanou reakci a na pomoc bylo povoláno 80l nafty. Přesto dle slov režiséra: “Netuším jak ty plameny trikaři dokázali na plátno dostat.” Velkou námahou byla i práce se zvířaty, což je na delší povídání (s tvůrci případně i se mnou). Samotnou kapitolou je i Ondra Svěrák, syn Jana. Jistě měl vliv na přípravu scénáře, ale můj dotaz mi upřesnil myšlenku, že snímek je představou právě staršího z rodiny významných tvůrců české kultury. První myšlenka se rozvedla po shlédnutí Mikrokosmos nikdo nepřiznal, že by při natáčení dřívějších filmů pokukával po scénách mikrosvěta. Celý náměť je zajímavě pojat. Naivně umělecky podařený a věrohodný život mlčenlivých loutek byl samozřejmě velkým riskem nezájmu diváků, avšak povedlo se. Slyšet z úst otce: “Kamaráde, ty jsi kouzelník.” je pěkná tečka za náročnou prací.

A natrhněte jim pytlíky.

Poslední odstavec věnuji malému spoileru a budoucnosti plyšáka Kukyho. Čtěte tedy opatrně, pokud jste film ještě neviděli.

V diskuzi s tvůrci padla otázka, proč postavu Hergota v reálném životě hraje Oldřich Kaiser? Odpověď je jednoduchá, prý protože bychom dabérovi Zdeňku Svěrákovi stejné postavy roli bezdomovce nevěřili. Faktem je, že příběh nikterak neruší, spíše podkresluje již zmiňovanou představivost dětí. A nejen pro mě se během léta a na vánoční akce objeví postavičky oblíbených hrdinů – já se tak těším na Dubínka, Kukyho a třeba i Hergota – v hračkářstvích. Nyní je jedinečná možnost si červeného plyšáka vysoutěžit s Dobrou vodou (sponzorem filmu) nebo odnést z kina Cinestar. Knihy, placky a trička s logem snímku jsou k dostání na eshopu. Reálnou se snad stane i výstava použitých modelů v některým ze zámků, které projevili zájem. Díky. Snad je to všechno, co jsem chtěl k nejnovějšímu českému filmu sdělit. Zážitků je hodně a z nadšení si jej možná dám na KVIFFu znova

Povedená fanouškovská stránka plná informací kukysevraci.net

Vážný Hřebejk

Kawasakiho růže byla mým zahajovacím filmem. Na pondělní první návštěvu besedy jsem se těšil, ale jako nováček se spolu s dalšími diváky hůře orientoval v zasedacím pořádku kuchyňských židliček. Nu, což dneska to vydržím a uvidím, co dál. Stmívá se, po znělce festivalu přicházejí do sálu režisér Jan Hřebejk, Antonín Kratochvíl, Petr Jarchovský a mladičká herečka Anna Šimonová. Posledním jmenovaným chci poděkovat za podpis. 95 minut dlouhé promítání jsem hltal s očekáváním po celou dobu, avšak s prvním záběrem Ladislava Chudíka (tolik opěvovaného ještě před premiérou) přestávají fungovat brzdy a příběh se řítí správnou napínavou cestou do zdárného konce. Takovýto zážitek jsem neměl dlouho. Při velkém potlesku poletujícím mezi diváky se mi začali míchat dojmy. Výsledný koktejl by zněl asi: „Špetky trefně sázeného humoru do neveselého tématu chutnají trpce s pocitem dobře odvedené práce.“ Ještě, že pan Hřebejk má kolem sebe schopné lidi, kteří spolu s ním vytvářejí nezapomenutelné snímky a shánějí nové životy. Příští roli Anny Šimonové si nenechám ujít. Hodnotím 5* CSFD

A to je ta krásná země

Podruhé. Zemský ráj to napohled. Těšil jsem se na Terezku Voříškovou, která nedorazila. Debata probíhala pouze s Irenou Pavláskovou a méně známými producenty. Nezaslechnout předem, že jedna z postav má za předobraz exprezidenta Václava Havla, asi nepoznám. Odhalil jsem ji záhy, přesto bych mu některé situace neuvěřil. Je vidět a potvrzují to i svědci událostí, že doba komunismu nebyla tak chmurná jak si můžeme myslet. Nejen mladí si užívali života. Vyprávění režisérky Pavláskové alespoň pro mě odhaluje jiné stránky oné doby, ale nemůžu tvrdit, že vše je uvěřitelné. Rychle jsem zapomněl, ztratil povědomí o hlavní linii filmu a znovu pouštět si jej nemusím. Pro Ivu: Po promítání jsem si říkal, že to určitě nebyl zbytečný večer. Tvrzení, které bych ani dnes neměnil, jen nemůžu posoudit, co je přibarvené a co realita. Hodnotím 3* CSFD

Když zavřu oči

A dalších 5 skladeb z minisoundtracku k filmu Protektor jsem si zamiloval. Hudbu a střih jsem si oblíbil na první dobrou. Poněkud zvláštní styl, avšak dle mého názoru Marku Najbrtovi vlastní, někomu připustí si myslet, že snímek není až tolik dobrý, protože je jiný. Má mnoho krás. Dobové záběry točit v dnešní Praze není lehké a téměř se oprostit od politických názorů v době zasazené do události protektorátu totéž. Obyčejný příběh lidí povýšili na vyšší úroveň a nabízí divákovi udělat si vlastní názor. Abych odlišil pondělní Hřebejkovu růži, dám méně…4* Zážitek to byl, jiný. Protektora jsem později shlédl znovu a ničím mě neuchodil.CSFD

Zoufalství v poslední den

Finále nekončí, ale já mám před sebou už jen dva filmy. Pro mě nejočekávanější Zoufalci a nový dokument o Kaplického chobotnici. Proč jsem se na debut Jitky Rudolfové těšil? Mám rád Simonu Babčákovou, nezjišťoval (stejně jako všech filmech) žádné informace navíc – pouze trailer a čekala mě jediná komedie v týdnu. Bohužel pro jiné spektrum diváků. Třicátnické řešení životních strastí neoslovilo dle slov autorů mladé publikum a já jen souhlasil. Nuda to nebyla, ale žádný přínos mi partička nepřinesla. Režisérka čerpala ze zkušeností svých přátel a známých, pro příště hrábne do svých zážitků. Uvidíme, zda-li se v roli objeví také všeuměl Jakub Žáček (jediný prošel castingem) a zda mi bude snímek moci něco říci. Dnes se moc netěším. Hodnotím 2* CSFD

Největší ovaci sklidil dokument Oko nad Prahou, Eliška Kaplický byla potěšena ohlasem diváků a Pavel Anděl dodal, že tolik lidí mu na diskuzi nikdy za 6 let jeho působení na Finále nezůstalo. Stavba Národní knihovny lákala zájem už od vyhlášení vítězství Future Systems. Nebudu se zde pouštět do hlubších debat. Pravdou je že dříve jsem o události neměl více informací než titulky z novin a zpráv. Jen názor neobjektivity Olgy Špátové mě přivedl k myšlence, že dokument je častěji subjektivní a tak to asi i má být. Stojí za ním jeden pohled, jeden směr, což se někomu nemusí líbit. Ze života Jana Kaplického mám přesně takový dojem, jaký autorka zamýšlela. Nestojím na žádné straně, přesto mi opozice nepřišla až hraničně začerňována, jak někteří míní. Podobné stavby uvidím poblíž sebe rád, realita a vhodnost umístění se stejně ukáže až v budoucnosti. Proč se schovávat za minulost a nezkoušet nové trendy? 3* CSFD

Btw, jo a zatímco mi jsme zaspali Číňané mají chobotnice už 2. Fialové a menší.

Fotografie z Film Fest Finále, www.filmfestfinale.cz

Děsivé, temné a působivé.

V rámci Noci filmových nadějích TV Nova byla Seance vysílána v celé republice. Do konce dubna je dostupná i na webu, doporučuji shlédnout. Dostávám se tak i k menšímu popisu pocitů, které ve mě vyvolala. Hororové snímky mám rád, nevyhledávám je pravidelně a ve velkém množství. Některá stěžejní díla mi dodnes chybí v seznamu viděných. Devatenáct minut věnovaných právě Robinovu počinu hodnotím jako dobře užitých. Klára Jandová, Zdeněk Julina, Pavel Nový a Marie Durnová se při ztvárnění rolí scénáře, posazeného do 19. století při spiritistické seanci na zámku, vyřádili  s chutí. Doktor iniciátor seance (Julina) touží získat majetek zemřelé hraběnky (Durnová) pomocí dívky mluvící s mrtvými (Jandové). Závěr nabízí pocit trefného konce a po táhnoucím se rozjezdu může budit dojem a chuť pokračovat. Rozhodně myšlenku, kterou se mladá naděje českého hororového žánru snažila dostat do filmu, stojí za to vyslechnout od autora a rozvést debatu na téma. Možnost získali mnozí diváci a nyní ji mají i ti z Plzně a okolí. Ve čtvrtek se v Besedě neuvidíme, nenechte si však ujít šanci a přinejmenším věnujte čas streamu na webu.

CSFD (56%) | Trailer | www.seance.cz

Nepřehlédněte:

Česká televize – Pozdní sběr o Seanci 6.2.2010

Jiná káva

Příští týden se mé běžné dny změní ve filmový týden. Začíná Film Fest Finále 2010 a večerní hodiny budou patřit českým snímkům uplynulého roku. Twitter, fanpage na FB ani blog pravděpodobně nebude o ničem jiném, zda-li v textové podobě nebo video příspěvcích, nechme se překvapit. Spřízněné stejně praštěné duše mi mohou dělat společnost.

Loni jsem si zakoupil pouze jediný lístek, poslední, na promítání Hlídače č.47 v Měšťanské besedě. Škoda jen, že jsem dorazil o den později, kdy už se diváci těšili na velkofilm Bathory. Ve dveřích naštvaný jsem se střetl s paní Jakubiskovou a nepotěšen se vrátil na kolej. Nyní to chci napravit a užít si velký filmový zážitek, kromě karlovarské atmosféry. Výběr je veliký, uvidíme kolik se mi podaří zarezervovat vstupenek. **Online rezervace se spouští v neděli 4. dubna.** Vás v tomto okamžiku prosím o pomoc, pokud jste již nějaký snímek viděli, napište mi do komentářů názory a níže v anketě vyberte až 3 filmy, které stojí za to vidět. Sám sobě slibuji, že časem si udělám chvilku na všechny.

A pokud máte chuť, rád se s vámi uvidím nejen v sále a festivalovou náladou. Milujeme český film.

Pokud píšete na Twitter z Chomutova, ozvěte se mi a založíme list i pro Severočechy. Nikdo vám však nebrání “okopírovat” ideu pro svůj domov.

Okomentujte můj twitter profil na webu Follow.cz a sledujte @fremycz

Shrnutí fantasy-pohádkového příběhu se psalo snad všude, přesto i já si ho nemůžu odpustit. Postižený voják Jake Sully (Sam Worthington, mj. dobrý herec) je za svého bratra povolán na vzdálený měsíc kdesi ve vesmíru. Nenasytní Američané se snaží vytěžit vysoce cenný nerost unobtainium (dočetl jsem se, že je to taková slovní hříčka, znamená "nedostatcium"… materiál, kterého nikdy není dost), v čemž brání původní obyvatelé Pandory. Říká se jim Na’vi, jsou vysocí, modří a nerozlučně spjati s přírodou. Inspirací, nebo chcete-li starých známých námětů se v Avataru vyskytuje skutečně mnoho, ale k tomu se ještě vrátím. Aby film zaujal i romanticky založené publikum, nechybí milostná zápletka mezi americkým vojákem a dcerou vůdce kmene. Že vám to opět něco připomíná? Konec bych vám zde mohl také odříkat, žádné překvapení se nechystá, ale přeci jen je dobrým zvykem zahalovat poslední minuty tajemstvím.

Birth of an AVATAR – video z fremy.posterous.com

Americké chování a herecké typy známe, pojďme se podívat k úplně novým tvorům, kterým vdechl život sám režisér. Pralesní muži a ženy se pohybují na svou výšku velmi lehce a svižně. Prožívají emoce podobně jako lidé a žijí ve společenstvích. Je zajímavé, jak kompletně vymyšlené nové světy dokážou zaujmout široké spektrum lidí i mě. Jako bychom byli realitou znechuceni a rádi se schovávali do nor nebo za stromy jiných světů. Avatar nadchne každého diváka v jiném směru. Za sebe říkám, že to byla právě ta úžasná Pandora ve spojení s 3D vizualizací. Nikdy jsem nebyl pozván na procházku novým světem, aby mi byly nabídnuty tak silné vjemy. Možná až příliš ideální příroda hýřila barvami a odhalovala zástupce fauny a flóry Cameronova světa. Přímo fascinující je spojení se zvířecí říší a duchem Pandory pomocí konečků vlasů. Vzájemné propojení v sobě skrývá podtexty nad nimiž bychom se měli zamyslet právě v dnešní době. I když se film odehrává daleko v budoucnosti (v roce 2154) poukazuje na naše problémy, nejvíce označovaným je zelené poselství.

Třetí rozměr

Samotnou kapitolou a jediným důvodem, proč jsem na Avatar šel do kina, je vizuální stránka. Předpovídala se jakási revoluce kinematografie, hovořilo se o spojení všech dostupných moderních technologií a vytvoření nového konceptu. Možnosti motion capture využil již Peter Jackson pro svého gluma z Pána prstenů a Robert Zemeckis před pěti lety v animované pohádce Polární expres. James Cameron si svou dvanáct let starou představu vysnil v jiné dimenzi a chtěl ji mít takovou i ve skutečnosti. Musel proto povýšit počítačovou animaci na novou úroveň. Kdo jiný by si troufl na plátno zobrazit kompletně neexistující svět v takové kráse. Režisér Titaniku nám v každém ze svých snímků ukazuje pokroky, které následně posunou filmovou tvorbu kupředu. Těmi bych se chtěl zabývat příště. Trvalo mi asi první půlhodinku abych přestal vnímat onen třetí rozměr. Řečem o tom, že atmosféra vás vtáhne dovnitř, jsem nevěřil stoprocentně, přeci jen mám už zkušenost z Doby ledové 3D. Ale toto je opravdu něco jiného, rozdíl je patrný už v úvodních trailerech. Prožít si cestu po Pandoře spolu s herci chci častěji. Věřím, že know-how, které teď Cameron má, využije i jiný režisér.

Herecké výkony, zejména Sama Worthingtona a Sigourney Weaver, byli zdařilé. U Sigourney je to pochopitelné, protože po dlouholeté spolupráci s Cameronem oba ví, co od sebe čekat. Zvláštní kapitolou je Zoe Saldana –  představitelka hlavní ženské domorodé role. Nikdo na plátně neviděl její pravou tvář a přesto se do ní mnozí muži zamilovali. Je krásná a v tělila se do Neytiri jako by na Pandoře už roky žila. Milým překvapením je Michelle Rodriguez, mě známá ze seriálu Lost. Ano souhlasím, že osudy postav jsou rozdány v prvních minutách, ale příběhu to nevadí. Co mě však ze sedadla nezvedlo byla hudba. K akčním scénám tvorba Jamese Hornera padne, avšak ani po třech pokusech poslechu soundtracku (poslechnout) jsem si ho neoblíbil. Tóny znějí, napětí se stupňuje, ale se mnou to nic nedělá. Hlavním bumem byl pro mne vizuální vjem.

Jak už jsem říkal, příliš idealizovaný příběh někoho nepřesvědčí. Mě však nevadily ani známé momenty z jiných filmů. Složitý struktura by mi pravděpodobně kazila dojem z nádherného světa. Dabing, který při 3D projekci v České republice musíte protrpět, mi přišel v rámci zdařilý a nenucený. Nebylo postavy, kdy bych si trhal uši za to, že by mi hlas dabléra neseděl. Na závěr jsem chtěl velkofilmu něco vytknout, ale ani po 4 dnech mě nic nenapadá. Všechny větší i menší nedostatky jsem si odůvodnil a již mnoho názorů jsem slyšel i četl. Ze sálu jsem odcházel nadšený a spokojený s vědomím, že při sledování filmů od této doby mi v nich něco bude chybět. Uvidíme. Avatar hodnotím 4 hvězdami (asi 95%). Na CSFD.cz po týdnu od premiéry upadl na 11. místo, přičemž chvíli se prstem držel i na páté příčce. Internetová filmová databáze ukazuje hodnocení 8,8/10.

Cinema City Plzeň | 21.12.2009 v 16:20 | sál 8 řada 6 sedadlo 7

Prohlédněte si účet na CSFD.

Přečti si také:

• Avatar – Zápisník Antonína Daňka
• Recenze: Avatar – 90% – FFFilm Františka Fuky
• Rozhovor s krotitelem Na’vi – Moviezone.cz