Nevyslovené otázky. Marně se hledají správné odpovědi, které zná pouze jediný člověk. Pohledy na věc nebo událost se někdy liší, ale pocity bývávají stejné. Znát i ty její, by bylo božské. Otázky se rodí v hlavě, přesouvají se sem a zas zpátky, nedávají spát, probouzejí nostalgické momenty. Snažím se odprostit od všeho a jen se smát, mít radost z aktuální reality. Po letech se daří mnohem lépe, ale beznadějné chvilky opět přicházejí. Slova, kterém mívám na otázku se bojím položit, možná je také už nemám komu. Ona už není ona. Lidé se mění, už je to tak.