Vlak přijíždí na první nástupiště. Usedám do posledního volného kupé a vyhlížím ven z okna na ubíhající krajinu podél trati. Míjím Rokycany, Beroun a Karlštejn. Z jedné strany slyším nenápadné erotické dialogy páru ve středním věku, pravděpodobně jedou za přáteli, naproti vypráví milovník pověstí a starých hradů své přítelkyni, kudy jí to dnes provede. Toulky po přírodě za sychravého počasí. Starší pár po levé straně jen tiše přikyvuje. “Lístky, prosím,” vyzvala nás paní průvodčí. K mému druhému překvapení (prvním bylo plné nádraží) nikdo nepoužil ČDNetLidl jízdenku tak jako já. A začala mi sváteční říjnová Rail Maraton Tour.

Dostal jsem opravdu šílený nápad. Vlakem cestuji rád. Vždycky jsem mašinky miloval, dokonce v druhé třídě mým tajným snem bylo stát se strojvedoucím (jak jsem si nedávno připomněl v naší třídní kronice). Někdy cesty do školy bývají dlouhé, ale zážitek z jízdy na kolejích je neopakovatelný. Když jsem se poprvé dozvěděl o podzimní akci Českých drah, konkrétně jízdence ČDNetLidl, nevěnoval jsem tomu takovou pozornost z důvodu nezájmu. Kdo by si přeci kupoval lístek na pokladně? Myšlenka, která dle mého názoru nemá smysl.